Co asi jedli velikáni italské renesance?
Večeře, na kterou byste chtěli být pozváni
V renesančním období procházely revolucí nejen umění, věda a kultura, ale formovala se i podoba toho, co si tehdejší lidé dávali dobrého k jídlu.
Itálie byla v tomto období ohniskem kulinářských inovací, které jsou dnes základem světoznámé a obecně velmi oblíbené italské kuchyně. Také se vám hned vybaví pizza, pasta, tiramisu, italské víno a sýry? Jsou opravdu legendární dodnes. A nepochybně by se objevily i na hypotetické společné večeři velikánů této doby.
Večeře géniů:
když se sejdou největší mistři italské renesance
Představte si, že je teplá letní noc uprostřed 15. století v srdci Florencie. Leonardo da Vinci, Michelangelo a Botticelli se setkávají v malé, skromné tratorii, skryté v úzké uličce, daleko od rušných bulvárů. Jejich díla dnes obdivuje celý svět. Nahlédněme dnes do jejich života, ale i do jejich talířů a odpovězme na otázku:
Co by na jejich tabuli nikdy nechybělo?
LEONARDO DA VINCI
Leonardo di ser Piero
Patřil mezi vůbec nejvýraznější osobnosti této doby. Není možno jej definovat jen jako malíře. Byl to v pravém slova smyslu renesanční člověk, který se věnoval malování, sochařství, ale i třeba matematice nebo fyzice. Kromě jiného třeba i navrhoval kostýmy, divadelní scény nebo různé mechanismy na slavnosti. Velmi se o sebe staral – rád nosil výrazné barvy a kupoval si spoustu oblečení.
Leonardo je řazen mezi nejslavnější vegetariány – pravděpodobně jím nebyl celý život, ale na zvířatech mu velmi záleželo a existují dochované důkazy, že v některých životních obdobích se skutečně masu vyhýbal.
Zajímavost:
Přestože šlo o výjimečného a extrémně nadaného člověka, i on měl své slabé stránky. Byl známý tím, že nedokázal svá díla dokončovat – možná se neuměl delší dobu soustředit nebo ho zkrátka přestala práce bavit, a tak se rychle nadchl pro něco jiného. Dokonce jedno z jeho nejznámějších děl, obraz Poslední večeře, se začal rozpadat ještě za jeho života, protože ho zkrátka nedokázal dokončit.
MICHELANGELO BUONARROTI
Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni
Dalším géniem znovuzrození antiky byl Michelangelo. Ten na sebe na rozdíl od Leonarda da Vinciho příliš nedbal, dalo by se říct, že šlo až o fanatického umělce, který byl posedlý dokonalostí. Dokud svá díla neměl 100% dokončená tak, aby byl on sám spokojený, nikdy je nikomu dalšímu neukázal. Pracoval o samotě, věčně zaprášený od mramorového prachu.
V tom se od svého kolegy da Vinciho velmi lišil, dokonce existují i důkazy, že se se svým úspěšným kolegou příliš neměli v lásce. Konkurovali si v práci a da Vinci údajně řekl, že sochařství není dle jeho názoru pravé umění, což se Michelangela, jenž byl prý poněkud prudší povahy, velmi dotklo – on sám sebe totiž vnímal především jako sochaře.
Zajímavost:
Podle mnohých dostupných informací byl posedlý mužským tělem, čehož důkazem je například i impozantní socha Davida. Svou homosexualitu však stále popíral. Navíc se bohužel za svého života nedočkal žádného velkého bohatství – většinu peněz mu vždy sebral jeho otec.
RAFFAEL SANTI
Raffaello Sanzio da Urbino
Umělec, který se v době svého života vyskytoval spíš v pozadí za Michelangelem a da Vincim, byl známý jako velmi hodný a laskavý člověk. Tento šarmantní muž ale zemřel velmi brzy – už ve svých 37 letech. Některé spekulace mluví o tom, že zemřel krátce po bujaré oslavě svých narozenin.
O jeho soukromém životě se toho příliš nedochovalo. Ví se, že měl jedno dítě – dceru, kterou pojmenoval po své matce – Giovanni. A jeho nejznámějším vztahem je ten s Margheritou Luti, kterou zvěčnil ve svém díle La Fornarina (malá pekařka).
SANDRO BOTTICELLI
Alessandro di Mariano Filipepi
Jméno tohoto umělce je pouhá přezdívka, kterou převzal od svého bratra – v překladu Botticelli znamená „malý sud“. Byl velmi nábožensky založený, což se ukazuje i v jeho pozdějších dílech, která byla daleko kontroverznější a temnější než jeho nejslavnější obrazy Zrození Venuše nebo Primavera.
Protože měl velmi introvertní a samotářskou povahu, dokonce neexistuje ani žádné dílo, kde by byla zachycena jeho vlastní podoba. Historici tedy mohou jen spekulovat. Někteří si myslí, že byl velmi zamilovaný do Simonetty Vespucci, která mu byla modelkou pro některé z jeho nejslavnějších obrazů.
LEONARDO DA VINCI
Leonardo di ser Piero
Patřil mezi vůbec nejvýraznější osobnosti této doby. Není možno jej definovat jen jako malíře. Byl to v pravém slova smyslu renesanční člověk, který se věnoval malování, sochařství, ale i třeba matematice nebo fyzice. Kromě jiného třeba i navrhoval kostýmy, divadelní scény nebo různé mechanismy na slavnosti. Velmi se o sebe staral – rád nosil výrazné barvy a kupoval si spoustu oblečení.
Leonardo je řazen mezi nejslavnější vegetariány – pravděpodobně jím nebyl celý život, ale na zvířatech mu velmi záleželo a existují dochované důkazy, že v některých životních obdobích se skutečně masu vyhýbal.
Zajímavost:
Přestože šlo o výjimečného a extrémně nadaného člověka, i on měl své slabé stránky. Byl známý tím, že nedokázal svá díla dokončovat – možná se neuměl delší dobu soustředit nebo ho zkrátka přestala práce bavit, a tak se rychle nadchl pro něco jiného. Dokonce jedno z jeho nejznámějších děl, obraz Poslední večeře, se začal rozpadat ještě za jeho života, protože ho zkrátka nedokázal dokončit.
MICHELANGELO BUONARROTI
Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni
Dalším géniem znovuzrození antiky byl Michelangelo. Ten na sebe na rozdíl od Leonarda da Vinciho příliš nedbal, dalo by se říct, že šlo až o fanatického umělce, který byl posedlý dokonalostí. Dokud svá díla neměl 100% dokončená tak, aby byl on sám spokojený, nikdy je nikomu dalšímu neukázal. Pracoval o samotě, věčně zaprášený od mramorového prachu.
V tom se od svého kolegy da Vinciho velmi lišil, dokonce existují i důkazy, že se se svým úspěšným kolegou příliš neměli v lásce. Konkurovali si v práci a da Vinci údajně řekl, že sochařství není dle jeho názoru pravé umění, což se Michelangela, jenž byl prý poněkud prudší povahy, velmi dotklo – on sám sebe totiž vnímal především jako sochaře.
Zajímavost:
Podle mnohých dostupných informací byl posedlý mužským tělem, čehož důkazem je například i impozantní socha Davida. Svou homosexualitu však stále popíral. Navíc se bohužel za svého života nedočkal žádného velkého bohatství – většinu peněz mu vždy sebral jeho otec.
RAFFAEL SANTI
Raffaello Sanzio da Urbino
Umělec, který se v době svého života vyskytoval spíš v pozadí za Michelangelem a da Vincim, byl známý jako velmi hodný a laskavý člověk. Tento šarmantní muž ale zemřel velmi brzy – už ve svých 37 letech. Některé spekulace mluví o tom, že zemřel krátce po bujaré oslavě svých narozenin.
O jeho soukromém životě se toho příliš nedochovalo. Ví se, že měl jedno dítě – dceru, kterou pojmenoval po své matce – Giovanni. A jeho nejznámějším vztahem je ten s Margheritou Luti, kterou zvěčnil ve svém díle La Fornarina (malá pekařka).
SANDRO BOTTICELLI
Alessandro di Mariano Filipepi
Jméno tohoto umělce je pouhá přezdívka, kterou převzal od svého bratra – v překladu Botticelli znamená „malý sud“. Byl velmi nábožensky založený, což se ukazuje i v jeho pozdějších dílech, která byla daleko kontroverznější a temnější než jeho nejslavnější obrazy Zrození Venuše nebo Primavera.
Protože měl velmi introvertní a samotářskou povahu, dokonce neexistuje ani žádné dílo, kde by byla zachycena jeho vlastní podoba. Historici tedy mohou jen spekulovat. Někteří si myslí, že byl velmi zamilovaný do Simonetty Vespucci, která mu byla modelkou pro některé z jeho nejslavnějších obrazů.
Věděli jste?
Jedním ze zajímavých aspektů renesančního stolování bylo Sotelties (známých také jako Subtleties). Jednalo se o propracované a umělecké jedlé výtvory, které se často podávaly na závěr jídla jako forma zábavy a projev bohatství a kreativity hostitele. Sotelties byly v podstatě jedlá umělecká díla z cukru, marcipánu a dalších jedlých materiálů. Mohly mít různou podobu, od složitých soch hradů, zvířat a mytologických postav až po výjevy zobrazující historické události nebo alegorické náměty. Tyto výtvory byly ukázkou dovedností kuchařů i cukrářů, kteří museli být nejen zdatní v kulinářském umění, ale také zruční umělci.
U společného stolu
Pokud by Leonardo a Michelangelo překonali svou nevraživost, mohla by se večeře těchto velikánů stát nepochybně událostí, která by se zapsala do všech kronik umění i dobových bulvárních věstníků. Jejich večeře by byla jistě plná bouřlivých rozprav o vnadách žen (i mužů), o umění, inovacích a životě.
A při tom všem si pochutnávají na pečeném mase, pizze i těstovinách s omáčkou sugo – jedním ze základních pilířů italské kuchyně. Leonardo da Vinci vybírá kousky masa z omáčky, Michelangelo přemýšlí o tom, zda je sugo dostatečně tekuté, Botticelli možná obdivuje barvy a textury pokrmu, přemýšlejíc o tom, jak je zachytit na plátno a Santimu se vynořují vzpomínky na rodinné obědy, které připravovala jeho matka.
Duše italské kuchyně
Sugo, v překladu omáčka či šťáva, je kulinářským tajemstvím, které propůjčuje italským pokrmům jejich charakteristickou hloubku a plnost. Také si hned představíte hustou omáčku založenou především na rajčatech?
Renesanční verze tohoto pokrmu ale byla mnohem rozmanitější, protože se rajčata do italské kuchyně dostávala postupně. Tehdy vycházela hlavně z masa, drůbeže, ryb a zeleniny dostupné v konkrétním regionu. Podávala se s těstovinami, ale třeba i k pečeni. Dnes patří sugo omáčka mezi nejoblíbenější omáčku k těstovinám, ale přidává se třeba i na pizzu jako základ.
Věděli jste?
Klasická boloňská omáčka, známá jako Ragù alla Bolognese, pochází z italského města Bologna. Je to bohatá a vydatná masová omáčka, která se obvykle podává s plochými širokými těstovinami, jako jsou tagliatelle nebo fettuccine, a ne s tenčími špagetami.
Nápad spojit špagety s boloňskou omáčkou si pravděpodobně získal oblibu mimo Itálii díky své pohodlnosti a známosti, protože špagety jsou všeobecně známým tvarem těstovin. Kombinace špaget a boloňské omáčky se stala natolik známou, že je v mnoha částech světa často považována za klasický pokrm, i když v místě svého původu není tradičním způsobem, jak si boloňskou omáčku vychutnat.
Pokud se tedy někdy ocitnete v Boloni a objednáte si talíř Ragù alla Bolognese, pravděpodobně ho uvidíte podávaný s tagliatelle nebo jiným podobným tvarem těstovin. Je to připomínka toho, jak se kulinářské tradice mohou vyvíjet a přizpůsobovat při cestování napříč kulturami a regiony.
Nemáte čas ani energii na vaření domácí sugo omáčky, pěkně od základu?
Sáhněte po hotových sugo omáčkách Pure Beef, které stačí jen ohřát a doplnit je třeba těstovinami. Díky pečlivě vybraným surovinám rozhodně nemusíte mít výčitky, že jste raději nestrávili několik hodin u plotny.
Pokud jste milovníci kvalitního hovězího masa, pak je varianta Pure Beef od Inzersdorferu přesně pro vás. V omáčce najdete výhradně hovězí maso z Rakouska, kterého najdete ve sklenici oproti konkurenčním produktům větší množství. Do pravé sugo omáčky nepatří mix s vepřovým masem – proto jej neobsahují ani produkty Pure Beef. Jde tak o čistý, prémiový výrobek, který vám usnadní spoustu času v kuchyni. Omáčku stačí ohřát, přidat k těstovinám a rychlý a vynikající oběd nebo večeře je na světě.
A že není domácí? V tomto případě to nikdo nepozná!
Stejně jako v malbách Botticelliho by tento malíř jistě ocenil harmonii chutí a barev, které společně vytvářejí chuťově vyvážený celek v podobě klasiky – tradiční Boloňské omáčky.
Delikátní rovnováha masa, rajčat, cibulí, mrkví, celeru a typických bylinek by pro něj mohla znamenat skvělou inspiraci k vytváření dalších obrazů.
Sugo omáčka Arrabbiata dokonale vyjadřuje temperamentní část duše italské kuchyně.
Arrabbiata, což v překladu znamená „rozzlobená“, se vyznačuje ostrou a výraznou chutí díky červeným chilli papričkám. Tato pikantnost se zralými rajčaty a česnekem by mohla být blízká ostré povaze Michelangela.
Leonardo da Vinci by pravděpodobně sáhl po veganské verzi Boloňské omáčky.
Omáčka Pure Green Vegan Sugo Bolognese chutná naprosto skvěle, aniž by obsahovala maso, konzervanty nebo palmový olej. Zároveň ale dopřává i veganům strukturu, která maso připomíná. Vysoký obsah bílkovin a železa je jen třešničkou na dortu.
Díky mletému masu, které dodává omáčkám hlubokou a bohatou chuť v kombinaci s nasládlým podtónem rajčat a výrazným aromatem parmazánu se okamžitě ocitnete v Itálii.
Pure Beef Sugo s parmazánem – jde zkrátka o kombinaci toho nejlepšího, co tato oblíbená kuchyně nabízí. Její univerzálnost a dokonalost by jistě ocenil i Santi. Možná by si ji dali spolu s jeho láskou s lahví červeného vína?
Nemáte čas ani energii na vaření domácí sugo omáčky, pěkně od základu?
Sáhněte po hotových sugo omáčkách Pure Beef, které stačí jen ohřát a doplnit je třeba těstovinami. Díky pečlivě vybraným surovinám rozhodně nemusíte mít výčitky, že jste raději nestrávili několik hodin u plotny.
Pokud jste milovníci kvalitního hovězího masa, pak je varianta Pure Beef od Inzersdorferu přesně pro vás. V omáčce najdete výhradně hovězí maso z Rakouska, kterého najdete ve sklenici oproti konkurenčním produktům větší množství. Do pravé sugo omáčky nepatří mix s vepřovým masem – proto jej neobsahují ani produkty Pure Beef. Jde tak o čistý, prémiový výrobek, který vám usnadní spoustu času v kuchyni. Omáčku stačí ohřát, přidat k těstovinám a rychlý a vynikající oběd nebo večeře je na světě.
A že není domácí? V tomto případě to nikdo nepozná!
Stejně jako v malbách Botticelliho by tento malíř jistě ocenil harmonii chutí a barev, které společně vytvářejí chuťově vyvážený celek v podobě klasiky – tradiční Boloňské omáčky.
Delikátní rovnováha masa, rajčat, cibulí, mrkví, celeru a typických bylinek by pro něj mohla znamenat skvělou inspiraci k vytváření dalších obrazů.
Sugo omáčka Arrabbiata dokonale vyjadřuje temperamentní část duše italské kuchyně.
Arrabbiata, což v překladu znamená „rozzlobená“, se vyznačuje ostrou a výraznou chutí díky červeným chilli papričkám. Tato pikantnost se zralými rajčaty a česnekem by mohla být blízká ostré povaze Michelangela.
Leonardo da Vinci by pravděpodobně sáhl po veganské verzi Boloňské omáčky.
Omáčka Pure Green Vegan Sugo Bolognese chutná naprosto skvěle, aniž by obsahovala maso, konzervanty nebo palmový olej. Zároveň ale dopřává i veganům strukturu, která maso připomíná. Vysoký obsah bílkovin a železa je jen třešničkou na dortu.
Díky mletému masu, které dodává omáčkám hlubokou a bohatou chuť v kombinaci s nasládlým podtónem rajčat a výrazným aromatem parmazánu se okamžitě ocitnete v Itálii.
Pure Beef Sugo s parmazánem – jde zkrátka o kombinaci toho nejlepšího, co tato oblíbená kuchyně nabízí. Její univerzálnost a dokonalost by jistě ocenil i Santi. Možná by si ji dali spolu s jeho láskou s lahví červeného vína?
Chcete také kvalitní a poctivou chuť, která nezklame ani ty nejnáročnější milovníky dobrého jídla?
Objevte spojení italské tradice, pečlivě vybraných ingrediencí a nejvyšší kvality rakouského hovězího masa v omáčkách Pure Beef. Nyní i s novinkou bez masa pro vegany a milovníky zdravé výživy.
Další informace o sugo omáčkách Pure Beef naleznete v německém jazyce také přímo na stránkách výrobce Inzersdorfer.de
(C) 2024 BurdaMedia Extra, Veškeré kopírování obsahu bez souhlasu autora zakázáno.
Text: BurdaMedia Extra | Zdroj foto: Maresi, Leonardo.ai, Midjourney.ai. Staňte se naším partnerem pro lepší příběhy. Více informací pro klienty hledejte na tomto místě