PŘED A PO

V teplickém bytě 3+1 žije sympatická rodina sedm let. „Bydlíme v lázeňském centru a je nám tu hezky. Dříve se Teplicím říkalo malá Paříž, než to tu komunisté nechali zchátrat a zničit,“ uvádí nás do kontextu Martin, hlava rodiny a otec dvou chlapců (Jonáše, 13 let, a Mikuláše, 12 let), který dodává: „Co se týká proměny, všechno začalo docela nenápadně. Vlastně jsme nejdřív chtěli jen vymalovat. Jenže pak nám došlo, že kluci možná za pár let vyletí z hnízda – a pokud nezměníme jejich pokoj teď, za pět let už to možná nebude potřeba.“ 

CO MĚLA ZMĚNA OBSÁHNOUT? 

1) Povýšit dětský pokoj na téměř studentský. Využít vysoké stropy ke spaní v patře, ale zároveň se vyhnout klasické dětské palandě. 

2) Vytvořit Jonášovi i Mikulášovi ideální studijní zázemí. 

3) Stylově zachovat „klučičí“ jednoduchost a úspornost. Nebylo ani potřeba navyšovat úložné prostory, těch je v bytě dost. 

A S ČÍM POČÍTAL RODINNÝ ROZPOČET?  

AUTORSKÁ SPECIFIKA, KTERÁ DĚLAJÍ Z VÝSLEDKU SKVOST

„Nepracuji tak, že si vymyslím černou skříň, kterou pak tři noci hledám na internetu. Spíš se dívám, co je kde zajímavého, a projekt se mi rodí spontánně pod rukama. Takhle jsem objevila třeba červenou kovovou komodu z Ikey. Umístili jsme na ni televizi sloužící zároveň jako monitor připojený k internetu, a splnili tak Jonášovi přání: toužil trůnit na fatboyi a hrát hry na velké obrazovce. Proč ne? Protože je v pokoji masa dřeva na podlaze a palandě, snažila jsem se ho vyvážit chladnějším kovem a potom interiér trochu rozsvítit barvami. Volba padla na červenou a jemně tyrkysovou. A protože jsem měla volnou ruku, prošel mi i výběr svítidel. Kluci jsou nadšení z lampiček, já zase z ikonického lampionového lustru ze 70. let, pro něj mám slabost – a v tomto projektu jsem našla i vhodný prostor,“ vysvětluje Pavla Kirschner, která s magazínem Marianne Bydlení spolupracuje dlouhodobě a ve své branži si za roky praxe vysloužila přezdívku průkopnice eklekticismu. Ráda totiž kombinuje nejrůznější styly…  

Obecně platí, že: Zařízení interiéru dokáže ovlivnit nejen celkovou životní úroveň, ale i momentální náladu, produktivitu a koncentranci jeho obyvatel. Hodně záleží nejen na výběru barev, ale také praktičnosti (rozvržení) nábytku, správném osvětlení, pocitu prostoru, bezpečí nebo i výhledu z okna. Práce interiérových designérů se proto velmi překrývá s psychologií.

CO VŠECHNO SE V POKOJI ZMĚNILO?

„Byt v činžáku je velký a má vysoké stropy – práce to byla pro radost. Z veškerého nábytku zbyly jen dvě zánovní matrace, všechno ostatní muselo pryč. Když pak Martin oškrábal zdi a dostal se až na omítku, do níž byly ještě zapité staré výmalby, zavolal mě. Jen jsem vešla, shodli jsme se okamžitě: necháme to tak, je to krásné! Jen kolem oken a na stropě jsme dali bílý nátěr, aby se pokoj prosvětlil a uklidnil. Taky jsme si udělali výlet na starou půdu v domě a tam jsme se inspirovali, z čeho vyrobíme postele. Viditelné krovy a zbytky trámů, které tam ležely nevyužité, byly materiálem i múzou netradiční palandě,“ prozrazuje interiérová designérka Pavla Kirschner. 

A JAK JSOU SPOKOJENI SAMOTNÍ MAJITELÉ?

„Chvíli nám trvalo, než jsme si zvykli, že se zdi nebudou vůbec natírat. Takhle to asi nikdo nemá, ale nakonec se nám to líbí. A palanda je super,“ rozplývá se Mikuláš a bratr Jonáš přikyvuje. Táta Martin se moc nechce chlubit, ale na všech řemeslných pracích v pokoji se podílel. S kamarády a řemeslníky škrábal zdi a pak je třikrát natíral penetrací, aby nešpinily. Pódium i palanda taky prošly jeho rukama. „Celá proměna se nakonec protáhla na několik měsíců a já jsem moc rád, že moje žena Martina měla dost trpělivosti a energie na věčný úklid nepořádku, špíny a prachu. A kluci jsou spokojeni, což byl náš cíl,“ uzavírá spokojeně tatínek Martin. 

Monika spolu se svým manželem a dvěma dcerami žije kousek od pražského Ďolíčku, kde celkovou atmosféru utvářejí ulice lemované vysokými činžáky. „Bydlíme tu od roku 2005 a musím přiznat, že největší inspirací během zařizování domu pro mě bylo a je Marianne Bydlení.“ Byt si majitelka zařídila skvěle. Když ale zatoužila po nové koupelně, rozhodla se nepouštět se na tenký led. „Bylo to na mě moc velké sousto, hlavně technicky. Proto jsem vám napsala a bylo jasné, jakou designérku si přeju,“ vysvětluje a má na mysli designérku Andreu Beranovou, která kdysi ve stejném činžovním domě bydlela. 

HLAVNÍ OČEKÁVÁNÍ OD PROMĚNY KOUPELNY

1) Odstranit vanu a vzniklý prostor využít pro sprchový kout walk in. Instalovat dvě umyvadla.

2) Posunout kotel, aby nepřekážel, a zároveň ho vizuálně odstínit od okolí.

3) Respektovat, že byt je ve starém činžovním domě a Monika si ho zařídila stylem, který by se dal pojmenovat jako útulný minimalismus se spoustou volného prostoru.

A JAKÝ BYL ROZPOČET?

PLÁNY & REALITA

„Málokdy předělávám něco, co už je krásné. Původní Moničina koupelna totiž měla švih i styl. Na druhou stranu chápu, že děti rostou, čas běží, potřeby rodiny se mění a třeba úložného prostoru tu opravdu nebylo nazbyt. Projekt nebyl náročný na vymýšlení, s Monikou jsme byly v jasném souladu, většina spolupráce se ale bohužel odehrávala v době covidových omezení. Kromě několika schůzek jsem tak obvykle Monice poslala instrukce, do jakého showroomu si má zajet – tam už na ni čekali a ukázali jí vzorky, které jsem nechala připravit. Monika si vybrala a dala mi vědět. Kvůli covidu jsme taky musely vybrat jinou značku baterií, ta původní nebyla k sehnání. K tomu si připočítejte prodloužené čekací doby, což je fakt, s nímž se dnes už musí počítat. Projekt se tak poměrně protáhnul, ale stejně – byla to radost!“ pochvaluje si designérka Andrea Beranová. Co dalšího o projektu prozradila? 

CHYTRÉ DETAILY, KTERÉ NEJSOU VIDĚT, ALE ZPŘÍJEMŇUJÍ ŽIVOT

Navíc není kóje jako kóje. Tato schovává nejen kotel, ale i pračku, prací a čisticí prostředky a slouží pro uchycení háčků na ručníky. „Část stěny s okny do světlíku je jediná bez obkladu, což stejně jako dřevěné prvky změkčuje atmosféru,“ popisuje designérka Andrea Beranová. „Pod dlažbu jsme zase nechali instalovat elektrické podlahové topení, takový koberec, který koupelnu krásně zahřívá a taky rychle vysušuje vodu ve sprchovém koutě,“ pochvaluje si pro změnu majitelka Monika. 

BENEFITY PODLE DESIGNÉRKY ANDREY BERANOVÉ

„Velkou výhodou samozřejmě je, že jsem v tomhle domě bydlela: vím, kde co vede a jak se chovají zdi nebo podlahy, když se do nich kopne. Například posunutí kotle bylo opravdu náročné. Navíc jsme museli vyřešit i spoustu dalších věcí, třeba změnu vývodu vodovodních baterií, osvětlení a tak dále. Strop se snižoval sádrokartonem, abychom získali prostor pro kabely a další vedení. Výsledek víc než jindy závisel na šikovnosti řemeslníků – a oni šikovní byli! Musím zvlášť pochválit stavební firmu pana Jakeše. Jen pro příklad: když viděl, že nika je špatně obložená a dlaždice se sbíhají, nechal to celé vybourat a udělat znovu. Za odměnu jsem se pak mohla věnovat designovým detailům.“ 

A JAK SI REALIZACI VYSNĚNÝCH „DOMÁCÍCH LÁZNÍ“ POCHVALUJE JEJICH OBJEDNATELKA?

„Designérka Andrea je rychlá, spolehlivá, pracovitá, neustále mě přes sociální sítě zásobovala různými nápady, návrhy a detaily. Nejvíc se mi líbí, že přišla s věcmi, co by mě ani nenapadly: nadšená jsem z laťkové kóje i ze stropní kapsy, kterou vytvořila pro osvětlení nad zrcadlem. Manžel nechával design na mně, přál si mít hlavně sprchu. Všichni jsme se totiž sprchovali ve vaně a to nebylo praktické. A jestli vás to zajímá, vana nám nechybí. Než přišli řemeslníci a my jsme jim na čtrnáct dní museli vyklidit pole, absolvovali jsme všichni poslední rituální koupel. Já si svůj relax řeším jinak než ve vodě, třeba s knížkou na širokém okenním parapetu v ložnici. Dcerky jsou šťastné, hned osídlily poličky všemi svými nezbytnostmi a v koupelně tráví víc a víc času,“ vyjmenovává Monika. 

Proměna kuchyně a obytné místnosti v montovaném domku v Rovensku se nesla v minimalistickém duchu. Majitelka Bára si přála méně barev, méně věcí, méně poliček a úsporná řešení. „V domě bydlíme s manželem a dětmi už dvanáct let,“ uvádí nás do kontextu majitelka Bára. I ona měla jasno o tom, kdo bude mít proměnu jejího obydlí pod palcem — designérka, se kterou ji pojí nejen společný vkus, ale hlavně geny. Její vlastní sestra.  

POŽADAVKY REKONSTRUKCE OBÝVÁKU A KUCHYNĚ

1)  Kuchyňskou část prosvětlit, zjemnit a odlehčit.

2) Obývací část zútulnit a zrušit hrací kout, protože děti už ho nevyužívají.

3) Neměnit funkčnost ani rozmístění klíčových kusů nábytku, ale pořídit kompletně nové vybavení jak kuchyně včetně spotřebičů, tak obývací části.

4) Provést důkladnou revizi původních dekorací a doplňků a případně vnést nové, svěží.

NA CO BYL RODINNÝ ROZPOČET PŘIPRAVEN?

BUDIŽ SVĚTLO A PRVNÍ VIDITELNÁ ZMĚNA!

„Z kuchyně zmizela velká stropní digestoř umístěná nad varnou deskou. Skrz nová skleněná svítidla je tak krásně vidět přes prostor a pocitově i reálně je tu více světla. Svěží dojem podporuje i nové obložení nad pracovní deskou a na stěnách kolem krbu,“ popisuje designérka Romana Jaklová, zatímco majitelka domku Bára ji hned doplňuje: „Nejenže to dobře vypadá, ale okolí krbových dveří se snadno myje, nemusíme ho co půl roku natírat, a obklady navíc kumulují teplo, které pak ještě dlouho sálá do prostoru. 

PROSTOR JE VZDUŠNÝ, A PŘECE PLNÝ ELEGANCE A POHODLÍ

Čtecí koutek místo koutku pro děti je pro Báru milá novinka – rychle se zamilovala jak do křesla, tak obrazů Patrika Kriššáka. To ale není všechno, co dodalo celkovému bydlení vyšší dimenzi. „Stropní panely instalované už při stavbě zajišťují infra vytápění, se kterým jsme moc spokojeni. Ale až budeme příště vylepšovat dům, zapustíme je do stropu,“ plánuje Bára. Také chladná lesklá koženková sedačka o rozměrech menšího korábu je definitivně pryč, tmavě šedá pohovka s textilním potahem je elegantnější a na vyšších nohách působí odlehčeně. „Pokud váháte, jak kombinovat polštáře, bezpečnou cestou je vsadit na jednu značku a jeden materiál ve sladěných barvách,“ doporučuje designérka Romana. 

PROMĚNA OČIMA DESIGNÉRKY ROMANY JAKLOVÉ

„Od začátku bylo jasné, že kuchyň i obývací část mají jasně vymezené hřiště, a moc možností mi nedávala ani stěna s krbem – obestavit sálající místo třeba velkou knihovnou až do stropu by možná bylo hezké, ale příliš rizikové. Během plánování jsme s Bárou byly ve velkém souladu. Kdyby to ovšem bylo jen na ní, nikde by se neobjevila ani jedna polička nebo otevřená skříňka – jenže taková masa nábytku skoro nikdy nevypadá dobře, působí tíživě. Takže jsme část velké knihovny otevřeli, nad pohovku umístili dlouhou polici a i v kuchyni jsem ‚vybojovala‘ dvě poličky s lapači prachu, jak Bára říká doplňkům. Místnost dostala spoustu nových světelných zdrojů, takže i během šedivých dnů tu nevládne depka – vyvážili jsme tak nestandardně nízké stropy, které mají pouhých 230 cm.“ 

V ČEM JEŠTĚ BYLA TAHLE VĚC VÝJIMEČNÁ?

„Pointou téhle proměny je, že nebyla vůbec drahá, přitom vypadá skvěle. Bára rovnou avizovala, že chce kuchyň i nábytek z Ikey, a nad tím obvykle žádný designér moc nezajásá. Práce s truhlářem totiž umožňuje mnohem větší škálu možností, o designu nemluvě. Nakonec mě překvapilo, že stačila jedna schůzka a v Ikee Báře naplánovali a sestavili nestandardní kuchyň se skříňkami ke stropu, všechno hezky sedí, kování je kvalitní, takže poměr cena/výkon na jedničku,“ odhaluje zákulisí proměny designérka Romana Jaklová.

ZREALIZUJTE SI SVÉ KREATIVNÍ SNY PO SVÉM!

Nadchly vás tyto proměny a jste rozhodnutí, že si to doma, byť jen nepatrně vylepšíte? Kdo ale říká, že se musíte řídit pouze názory designérů? Když si zařídíte bydlení čistě dle svého, rozhodně neuděláte chybu.

Minimálně jednou za 5 let  modernizujeme (alespoň v menším měřítku) vybavení svého obydlí.

Doplňky do bytu nebo domu přitom shání dvě třetiny z nás v průběhu roku, přičemž 40 % žen polštáře a různé dekorace obměňuje co každý půlrok.

A proč ne, když je domácnost zdrojem regenerace, lásky i věčné inspirace. Zútulněte si ji tedy tak, aby šlo o vaše nejoblíbenější místo.